Proč chci jet do Madridu

mOzAiKa

Vždy připraven – I přes snahu mít s sebou opravdu jen potřebné věci, vážily naše batohy asi 12 a 18kg, nepočítám-li denní zásobu vody cca 3litry pro každého z nás. O kolik lehčí zavazadla měli raně středověcí poutníci, kteří si nesli jen jídlo, plášť na přikrytí a peníze! Nicméně tato fyzická námaha posilovala ducha, ať to zní jakkoli podivně.

V Itálii je stanování ve volné přírodě spíše ne příliš vítanou raritou, tudíž jsme se denně snažili sehnat nocleh ve městě, do kterého jsme došli. Pro zpřesnění: nocleh ne v hotelu, neboť jsme se shodli, že ten se k pouti, kterou jsme chtěli absolvovat, nehodí. Rozhodli jsme se vydat ve šlépějích sv. Františka z Assissi. Naše trasa z Assissi do La Verny měla přibližně 170km.

Těch několik dní putování bylo protkáno naprosto hmatatelným Hospodinovým žehnáním. Postaral se o nás, když jsme nevěděli kudy kam. Například v jednom ne příliš velkém městečku, kam jsme dorazili asi čtvrtý den našeho putování, jsme zašli do kostela, kde se zrovna měla slavit mše svatá. Místních občanů se sešlo asi osm. Mši sloužil stařičký kněz. Po bohoslužbě jsme se jej pokoušeli anglicky zeptat, jestli si můžeme u něj doplnit vodu. Posunky rukou jsme se přece jen domluvili, načež se nás gestem, kdy složil ruce pod hlavu, zeptal, kde spíme. Pokrčili jsme rameny. Usmál se a zavedl nás do učebny náboženství, ukázal koupelnu. Pro ten den jsme měli díky dobrosrdečnosti tohoto božího služebníka o nocleh postaráno. Snad nikdy jsem si ve svém životě nevšímala tolik, jak má Hospodin vše v merku jako na opravdové pouti. Zjevoval se v denních drobnostech ve své velikosti a nepopsatelnosti…

Stoupat do kopců po rozpáleném asfaltu ve 40ti stupňovém horku s krosnou na zádech a s bolestí chodidla při každém kroku… proč ne!? Vždyť jsem věděla, že to přece má větší smysl, než jen se podívat po italské krajině.

(Jen ze zajímavosti zmíním anglický výraz pro sloveso cestovat – to travel. Vztahuje se k francouzskému travailler – pracovat, namáhat se. Uvědomíme-li si, že v dřívějších dobách zdaleka nebyly možnosti cestování na takové úrovni jako dnes, význam tohoto to travel nás asi nepřekvapí. A co vlastně znamená slovo poutník? Anglickým synonymem pro tento český výraz je pilgrim, německým Pilger, francouzským pelerín. Tyto výrazy pocházejí z latinského slova peregrinus, označující cizince, který žije mimo oblast, kde má občanská práva.)

Cestou jsme mimo jiné potkali dva poutníky, kteří šli stejnou trasu jako my jen v opačném směru. Putovali naprosto bez peněz, bez zásob jídla. Učitel Friderico střídal dvě trika, jeho parťák svůj františkánský hábit vůbec neodložil. Friderico měl na svém maličkém batůžku svatojakubskou mušli… a povídal, vyprávěl, nadchl mě pro Santiago… (a tak si říkám, že by se Santiago dalo spojit s Madridem. Nebo Madrid se Santiagem?)

Síla okamžiku, kdy jsme dorazili do cíle, ve mně rezonuje do dnešních dnů. Vyčerpání překryla radost. Jakmile jsem si sedla do chrámové lavice, zaplavil mě pocit, který jsem do té doby vůbec neznala. Pocit, který neumím popsat tak, abych jej alespoň částěčně vystihla. Chvíle, kdy slzy samy začaly stékat po tvářích. Jen tiše sedět a nechat unášet prostým bytím daného okamžiku, silou genia loci, blízkostí Boha.